Facka pro F(f)ialov(o)u sprostotu

 Marek Řezanka

V roce 2017 šli Piráti do voleb s heslem „Pusťte nás na ně.“ Někdo by si mohl myslit, že hodlali zatočit s vazbami politiků na různé kmotry, což se jim mělo silně příčit.

 Uplynuly čtyři roky, a Piráti zpívají jinou písničku. Jak chtějí vládnout jedině spolu se SPOLU. Tedy i s ODS, z níž se do popředí jako dobří holubi vrátila řada nechvalně známých tváří. ODS sice v míře větší než hojné vykřikuje heslo „Změna“, přitom nabízí stále stejnou „Modrou šanci“ a tytéž, stokrát provařené politiky. Namátkou si uveďme jména jako Alexandr Vondra, Pavel Blažek, Pavel Drobil či Petr Bendl. S těmi se nyní Piráti chtějí bohapustě spustit. Inu, tak jako I. Bartoš prošel proměnou, kdy místo muslimského ráje, ho najednou představa muslimské Evropy děsí, zvolil diametrálně jiný přístup i k některým stranám, na něž chtěl být v minulý volbách puštěn, že na ně skočí jako pes. Také že skočil – ale ne, aby se porval, nýbrž aby se spářil.

 Piráti se tímto přihlásili ke jménům jako Ivo Rittig, Tomáš Pitr či Roman Janoušek.

 Ač nejsem voličem hnutí ANO ani A. Babiše, vždy se pozastavím nad hysterickým zvoláním, jak vůbec někdo může volit někoho s tolika aférami, jakým má být současný premiér? Jak že toho mohou být jeho voliči vůbec schopni, že nevidí, co je zač?

 Na to je ovšem jednoduchá odpověď: A v čem jsou ti ostatní lepší? Copak tu ODS nestraší již od devadesátých let? Nestačí snad oněch pár výše uvedených jmen, k nimž by pro historický kontext patřilo dodat zvučná jména jako Ivan Langer, Mirek Topolánek, Marek Dalík, Roman Pekárek, Petr Wolf, Jana Nagyová-Nečasová a řadu dalších?

 Krom toho se letošní ODS spojila s liberální TOP09 a hodlá utvořit povolební koalici s Piráty. To je, jako by si vegetarián poručil vepřové hody.

 ODS má ale ještě další hit: Politiky, kteří veřejně nabádali ke spáchání závažného trestného činu a jejichž vulgarita přesahuje všechny myslitelné meze. Na mysli mám pochopitelně Pavla Novotného a Martina Langa, alias „Řezníka z Jesenice“.

Tohle má být ona proklamovaná „změna“? Změnu si představuji jinak. Například, že přestaneme podporovat nikoli obrannou, ale vysoce útočnou organizaci, která svět nečiní bezpečnějším, ale naopak nanejvýš nebezpečným. Nebo že dovolíme lidem v referendu hlasovat o potřebnosti Senátu. Ale v žádném případě ne tak, že si zvolíme něco, co už tu opakovaně bylo a opakovaně selhalo.

 Uvědomuji si, že pro mnoho spoluobčanů je výběr z dané politické nabídky žalostný. Takto ho vnímám i já. Přesto mám jasno v tom, z čeho z tohoto „nevýběru“ se mi zvedá žaludek.

 Připadá mi neskutečné, že skoro permanentně přes osm let zde většina médií útočí na dvakrát po sobě lidmi zvoleného prezidenta republiky. A ještě neskutečnější, že se z toho stala norma. Že ředitelé škol zahrabávají jeho portrét do hnoje, učitelky na základních školách chválí děti za obrázky s návodem, jak se zbavit prezidenta či premiéra a kdejaký „céčkový“ herec se domnívá, že právě jeho hlas je ten nejdůležitější, aby nás poučil, koho volit smíme – a koho v žádném případě. Z Milionu chvilek pro demokracii se stali Svědci Jehovovi, kteří vás zastaví na ulici a budou vám do hlav vtloukat, jak máte volit jedině „Demoblok“, jinak se dostanete do Pekla. Seznam „hříšníků“ pak nejspíš sepisuje Pavel Šafr, který ze žurnalistiky učinil cosi nechutně prostitučního.

 Bez větší vlny odporu v naší společnosti prošlo jednání, kdy politik Bartík záměrně šířil lživou a nadmíru ohavnou zprávu o zdraví kandidáta na Hrad, Miloše Zemana.

 Místo toho, aby byl exemplárně potrestán, vyrojila se řada skřetů, kteří otevřeně přejí hlavě státu smrt (překvapí někoho, že je mezi nimi i Zdeněk Šarapatka z Rady ČT?). S blížícími se parlamentními volbami pak nechutnost nabrala vrcholu. Jistí politici se neštítí ničeho. Když vidí, že nemohou zbavit prezidenta republiky svéprávnosti, útočí na jeho zdraví a snaží se zmanipulovat veřejnost, že Miloš Zeman je „nad hrobem“. Ve skutečnosti se bojí, že mu to myslí až moc. A že zase zůstanou bez koryt.

 Což bych pojal jako hlavní motto těchto voleb: „Skoncujme se stokou.“

 Proč máme vždy pár dní před volbami řešit pseudokauzy, které jednou měly poškodit sociální demokracii s Paroubkem v čele, jindy zase ANO s A. Babišem, když I. Rittig je zprošťován viny v jedné kauze za druhou či když kauza privatizace OKD vyšumí do ztracena? Znamená to, že někdo krást smí, a jiný ne? Podobně, jako někdo smí šířit nenávist – a jiné je třeba za totéž stíhat?

 Osobně mám tohoto hnusu po krk. Fialového hnusu, jak se lidově říká.      

 Pojďme tedy říct zrůdnému jednání, jež se nezastaví ani před zneužitím psychicky nemocného či před sebehorší pomluvou, a které je ještě navíc baleno do řečiček o hodnotách, hlasité „NE“.